Jdi na obsah Jdi na menu

Ikony

26. 4. 2011

 

 

Obrazek

Ikona P.Marie Matky Úmluvy , XX. století, Francie

Popis ikony :

Úmluvu symbolizuje velký kruh: zlatem je vyjádřeno nestvořené světlo a kruhem to, co je Boží. Celé tajemství je uvnitř. Zdroj tohoto tajemství je v Otci, jehož ruka žehná a posílá Ducha (nahoře). Tajemství se nám dává skrze Krista. Ve středu ikony vidíme tvář Božího Syna, který nám zjevuje lásku Otce. Tato láska zaplavuje Pannu Marii, sjednocuje manžele a zapaluje celý vesmír. Tvář Pána Ježíše je průnikem kříže, který prochází ikonou. Láska, na níž máme podíl, prošla výhní utrpení. Máme podíl na vykupitelské lásce ukřižovaného a vzkříšeného Krista, který je na této ikoně oděn do purpurové barvy, jenž symbolizuje královskou moc a světlo. První postavou, jenž vstoupila do nové a věčné smlouvy je Panna Maria. Proto jí náleží místo ve středu ikony, spolu s jejím Synem. Vzpomeňme na kříž: i zde nám ji Ježíš dává, aby se stala naší Matkou. Spolu s ní a skrze ni máme vstoupit do smlouvy, kterou nám Bůh nabízí. Do této smlouvy vstupujeme křtem, který na ikoně symbolizují lampy v její dolní části. Ve smlouvě můžeme vytrvat skrze eucharistii, v níž přijímáme Kristovo Tělo a Chléb Božího Slova:"milujte","nesuďte". A když se dva pokřtění spojí ve svátosti manželství, jejich spojení, symbolizované červeným závojem, je nerozlučným spojením po vzoru Krista a jeho Církve. Právě proto vytváří tato svátost mezi manželi nerozdělitelné pouto, které nemůže zničit ani odloučení ani rozvod. Takové je poselství této ikony: Ježíš, kteý je základem úmluvy mezi manželi, bere každého z nich za pravou ruku, zatíco jejich levé ruce jsou vztaženy v gestu odpuštění a smíření.

 

 

 

 

Obrazek

Archanděl Michael , kolem r.1403, Andrej Rublev, Moskva, Treťjakovská galerie.


 

 

 

Obrazek

Matka Ustavičné Pomoci, 13 století, Kreta, Řím, kostel sv. Alfonsa.


 

 

 

Obrazek

Bohorodička Znamení , r.1531, Novgorod


 

 

 

 

Obrazek

Panna Maria Bolestna, Poslední čtvrtina XIII.století, Byzancie, Moskva, Treťjakovská galerie

Popis ikony:

Původní deska je zasazena do nového rámu, dřívější okraje téměř neexistují a původní zlaté pozadí se uchovalo pouze pod zobrazením, zatímco nové pozadí je zcela obnoveno. Ikona představuje levou polovinu dvojdílné ikony, jejíž chybějící část měla představovat mrtvého Krista. Postava P.Marie je na těchto dvojdílných ikonách vždy bolestná, protože vyjadřuje téma ukřižování: odtud pozice rukou P.Marie jakoby držely tělo tak jako u kříže. Ikona pravděpodobně pochází z poslední třetiny XIII.století pro svoji podobnost s italským uměním okruhu Duccio a s dvěma italskými madonami nacházejících se v Národní galerii ve Washingtonu. V byzantském malířství druhé poloviny XIII.století je tento typ obrazů znám, ale vyskytuje se velmi vzácně. Na ikoně vystupuje do popředí intimní lyrismus a jemnost forem. P.Maria je smutná a zranitelná, prostoupená hlubokým vnitřním utrpením. Její postava dojímá pro svoji psychologickou jemnost a působivou sladkost. Tvář je zahalena melancholickou a přemýšlivou poezií, která ji dává individuální, vzácný a neočekávaný výraz tak vzácný pro byzantské umění. Ikona má neopakovatelnou charakteristiku typologie řecké, aristokratické, typické jen pro umění byzantské, které prodlužovalo tvář do oválu. Prodloužený je i typ oka, jemný nos, krásná a nepatrně zvlněná ústa, půvabné a jemné prsty.

 

 

 

 

Obrazek

Prorok Eliáš , XV.století, Novgorod


 

 

 

Obrazek

Sv. František z Assisi , XIII.století, Cimabue


 

 

 

Obrazek

Archanděl Gabriel, XV.století, Novgorod


 

 

 

Obrazek

Tvář anděla - detail z Trojice, Polovina XIV.století, Moskva


 

 

 

Obrazek

Matka Boží Hodigitria (cestu ukazující) , Kolem r. 1360, Moskva, Treťjakovská galerie

Popis ikony :

Tato ikona byla namalována ze dvou stran. Na zadní straně byl Kristus Vševládce. Pochází z kláštera "Ochrana P. Marie" v Suzdalu, kde byla velmi uctívána jak to dosvědčuje koruna z perel darovaná manželkou Ivana Hrozného. Panna je na ikoně představena jako Hodigitrie - vůdkyní křesťanského lidu ke Kristu. Levou rukou drží dítě a pravou na něho ukazuje něžným gestem, které jakoby hladilo nožičku. Přes všechna poškození malby tvář Matky Boží, jemná a bolestivá, odhaluje velikou krásu. I když naklání hlavu ke svému Synu, obrací svůj pohled k modlícím se věřícím a jakoby je povzbuzovala k modlitbě a lásce ke Kristu. Toto je nejstarší dílo, které se nám dochovalo ze skupiny ikon spojených se spiritualitou sv. Sergeje:velká vnitřní hloubka a podstata, kde obtížné vnitřní hledání dává přednost klidnému rozjímání , lásce a službě bližnímu. Proto se tedy dítě jeví již jako dospělé, jako Mistr, který pravicí žehná a v levici drží svitek zákona. Má něžný výraz vzhledem k Matce, pozvedá k ní hlavu a vztahuje ruku jakoby skrze ni žehnal celý lidský rod. Tradiční jsou i tři hvězdy P. Marie ( antický syrský symbol panenství) a monogramy a počátečními písmeny Matky Boží a Ježíše Krista.

 

 

 

 

Obrazek

Prorok Izaiáš, kolem r.1560, Novgorod


 

 

 

Obrazek

Kristus Vševládce - busta , R.1363, Konstantinopoli, Petrohrad, Ermitáž

Popis ikony:

Ikona je z r.1363 a je jednou z nejlepších tohoto období.Působí svojí monumentální krásou a slavnostností. Celý vzhled, tvář a postava je doslova zářící. Obraz je ponořen do intenzivní záře, pohled a samotný barevný povrch vyzařují světlo podivuhodným způsobem. Současně však vystupuje do popředí dokonalý klid bez nejmenšího emotivního hnutí, jasnost a přímost pohledu. Není zde nic abstraktního, odtažitého a neosobního. Právě naopak, pohled má zcela konkrétní směr, postava je charakterizována osobním způsobem ( přirozeně, s neodmyslitelnou tradiční ikonografickou typologií). Soustředěnost, mlčení, mír:postava Krista se zdá slavnostní a plná vítězství. Na základě nové figurálnosti a stylu nacházíme ještě kouzlo klasického světa: pravidelné proporce, držení postavy, bezvadné postavení ramene a krku, dobře ohraničené vymodelování, které je na ikoně vidět. Hmota se neschovává, je na dotek ve své přírodní kráse. Deska je bohatá, má širokou škálu odstínů, hustou a příjemnou barevnost, smysl pro plastičnost v postavení rukou - máme zde všechny prvky, které obohacovaly kresbu paleologické renesance. Ruce jsou lehké, téměř nepostřehnutelné, nemají tíhu a přehnané vykreslení. Nic není ztraceno z klasického období. Neexistuje žádná askeze v umění. Jasnost obrazu a plastický styl. Obsah ikony je duchovní až mystický. Bílé tahy, které osvětlují povrch- objevují se nepředvídaným způsobem mimo veškeré zákonitosti. Neruší však žádným způsobem krásu malby a formy, existují nezávisle a paralelně. Naopak ji přetvořují- tak se získá úplně nová forma, hmotně dokonalá, ale i oživená světlem. I modrá tunika je prosycena intenzivní a hlubokou světelností. Barva se zdá být ozářena zevnitř. Světlo může dopadat na hmotu v podobě silných záblesků a být přístupné pohledu, nebo může vstoupit do hmoty, změnit její tvářnost a prozářit ji. Je to symbol přebývání božího světla v přirozeném světě. Tak vzniká dojem, že se rozjímá tělo a přeměněná hmota , která si uchovává celou svoji přirozenost zastíněnou božím světlem. Jsou to právě boží síly, které se podle Jiřího Palamase a esikastů mohou oddělit od Božího bytí a dát se světu a lidem. Ikona je programové dílo a byla zhotovena vynikajícím malířem vysoké kvality. Dovedl vyjádřit rovnováhu mezi stylistickými prostředky a ideály doby. Odráží hlavní umělecký směr doby - ponoření se do duchovní kontemplace.

 

 

 

 

Obrazek

Sv. Jiří a drak , XV. století, Petrohrad, Ruské muzeum

Popis ikony:

Ikona pochází z kostela ve vesnici Manichim na řece Paša. Symbolická scéna ze života světce ukazuje na setkání křesťanské milosti se světem temnoty. Sv. Jiří je znázorněn ne jako velký mučedník pro Krista, ale jako vítěz nad hrůzným drakem. Ikona z Ruského muzea je jedna z nejkrásnějších. Kompozice je velmi syntetická: jsou znázorněny dvě diagonální přímky (oštěp sv. Jiří a postava koně), barevnost a okolí je zjednodušeno, je zdůrazněn pohyb kavalíře, který je podpírán neviditelnou silou. Silný kontrast mezi bílou a červenou je oslaben modrým a žluto - zeleným odstínem. Světle zelený plášť světce, díky namalovaným záhybům, se zdá rozvířen vírem větru, způsobeným Pravicí boží. Kompozice znázorňuje vítězství nad silami zla. Za tímto dílem se dá vytušit ozvěna podobizen římských vítězných císařů, znázornění antických a prvokřesťanských vítězných kavalírů. Toto antické dědictví bylo byzantickému umění známo a ono je přeneslo do antického ruského malířství. Ikona odráží typický styl umění v Novgorodu v XV.století se svojí barevnou živostí, elastičností křivek, krásou uspořádání forem na povrchu.

 

 

 

 

Obrazek

Sv.Josef s Ježíšem, XX. Století


 

 

 

Obrazek

Křest Kristův, konec XV.- začátek XVI.stol., Novgorod


 

 

 

Obrazek

Spasitel – busta, první 1/3 XIV.století, Moskva


 

 

 

Obrazek

Sv.Jan Křtitel - busta , Polovina XIV.století, Petrohrad, Ermitáž

Popis ikony :

Sv. Jan Křtitel je znázorněn jako prorok, proto je jeho oblek podobný apoštolům nebo prorokům. Postava má tragický výraz. Rysy tváře jsou poznamenány utrpením, pohled je plný neklidu. Dojem nepokoje je zdůrazněn i stylistickou technikou. Záhyby pláště jsou totiž neuspořádané a až nadbytečné. Okolí hlavy je plné křivek kvůli rozcuchaným vlasům, barva pláště je černá a vytváří napětí a nesoulad - to je na ikoně neobvyklé. Tento obraz a styl odpovídají bouřlivé atmosféře církevního života v Byzancii v letech 1330 - 1340, období církevních disputací o duchovním směru dané doby.

 

 

 

 

Obrazek

Vzkříšení Lazarovo, první pol.XV.století, Novgorod

 


 

 

 

Obrazek

Naše Paní - "Cestu ukazující", 1502 - 1503, Moskva


 

 

 

Obrazek

Panna Maria – Hodegetria, r.1482, Moskva


Obrazek

Madona Jaroslavská, XV.století, Moskva

 

 

Obrazek

Kristova tvář - Mandylion , druhá pol.XVI.století, Novgorod

 

 

Obrazek

Mandylion - Kristova tvář, konec XII.- zač.XIII.stol., Novgorod

 

 

Obrazek

Bohorodička Prosící – detail, první pol.XVI.století, Novgorod

 

 

Obrazek

Matka Boží z cyklu "Vysockij" , 1387-1395, Moskva, Treťjakovská galerie


Obrazek

Maria Modlící se – Jaroslavská, r. 1224, Jaroslav

 

 

 

Obrazek

Archanděl Michael, druhá pol. XV.století, Novgorod

 

 

Obrazek

Sv. Mikuláš s Kristem a Bohorodičkou, konec XV.- zač. XVI.století, Novgorod

 

 

Obrazek

Sv. Mikuláš s rozšířenou Deésí , XVI.století, Novgorod


Obrazek

Narození Krista , Poslední čtvrtina XV. Století, Vicenza, galerie Ambroveneto


Obrazek

Nevěra sv. Tomáše, kolem r.1500, dílna mistra Dionisia, Petrohrad, Ruské muzeum

 

 

 

 

Obrazek

Matka Boží Něžná se 4mi výjevy , Druhá pol. XV. století, Petrohrad, Ruské muzeum

Popis ikony :

Ikona pochází ze sbírky Nikola Lichačeva. Panna Maria se sklání ke Kristu, tiskne ho k sobě a téměř ho ukrývá v záhybech svého pláště. Postava se vyjímá na jasném pozadí, které původně mělo být pozlacené. Smutek a zamyšlenost ve tváři P. Marie dávají zvláštní výraz gestu Krista, který v dětském a hravém postoji uchopí bradu své matky. Dítě Kristus mezi pažemi P. Marie býval v byzantském umění často malován od XII.století: tato typologie podtrhuje dětskou zranitelnost Krista a smutek Matky Boží, která již vidí oběť kříže. V ruském umění se podobná ztvárnění nacházejí především v oblastech Rostova, Jaroslavi a Moskvy. Tento ikonografický typ obdržel v Rusku jméno "Matka Boží z Jaroslavi." Mají charakteristicky slavnostní a strohý styl, i když i nich nacházíme lyrickou kompozici. Tvář je přísná, má ostré rysy a reliéf je zvýrazněný. Zvláštností ikony jsou široké okraje typické pro stará díla. Zobrazení v rozích jsou: nahoře vlevo "narození Matky Boží", nahoře vpravo "Otcovství" (Bůh Otec s Kristem Emanuelem a Duchem Svatým), dole vlevo archandělové a dole vpravo apoštolové. Jedná se o ztvárnění postav a témat rozšířených v umění Novgorodu


 

 

Obrazek

Matka Boží Donská, Konec XIV.století, Theofan Řek, Moskva, Treťjakovská galerie

Popis ikony :

Ikona byla namalována z obou stran ( na zadní straně bylo Zesnutí P.Marie), ve spodním okraji byly vyhloubeny dva malé relikviáře, během restaurace zaštukovány. Matka Boží a Děťátko jsou zobrazeni typologií "Něžná", i když se ikona vyznačuje některými odlišnostmi od tradičního typu: například malý Ježíšek má odhalené nohy až ke kolenům a v levé ruce drží svitek. Název "Donská" připomíná zázračnou pomoc P.Marie vojsku Dmitrije Donského v bitvě u Kulikova proti Tatarům r.1380. Kronika vypráví, že v r.1552 car Ivan Hrozný se modlil před ikonou než se vydal do útoku proti Kazanu. Výraz tváře P.Marie je plný jemného a něžného citu. Tato lyrická emoce je tak dokonalá a ozářená, tak pozvednutá na psychologické a duchovní vrcholky, že je úzce spjata se světem dokonalé harmonie než se světem lidských pocitů. Ikona dosahuje téměř nedostižné dokonalosti, takže se zdá "nenamalovaná lidskou rukou". Jak tvář Marie tak celý namalovaný povrch vyzařují doslova boží světlo, jako kdyby na ikonu dopadal odlesk harmonie a krásy ráje.

 

 

Obrazek

Matka Boží Něžná , XV. století, Vicenza, sbírka Ambroveneto

Popis ikony :

V pozdně byzantském umění se ikonografie Matky Boží "Něžné" nazývá také "glykofyluza" neboli "sladkého polibku" a znázorňuje Pannu jak chová dítě, které se tiskne k matce. Tušení budoucích utrpení Ježíše Krista je vyjádřeno zamyšleným výrazem tváře P. Marie a Spasitele. Nejznámější ikona typu "něžnosti", Matka Boží Vladimirská, je ikona z Konstantinopoli přivezena do Ruska na začátku XII.století. Na naší ikoně je neobvyklé gesto Krista , který se přichycuje oběma rukama okraje pláště Matky Boží, namísto aby ji jako obvykle objímal. Tento typ ikon "něžná" je na novgorodských ikonách vzácný. Ikona zcela jistě pochází z Novgorodu jak to potvrzuje jednoduchost forem, celistvá vrstva barvy, červené pozadí tak typické pro díla z Novgorodu a naopak nepřítomné v jiných ruských uměleckých školách.

 

 

Obrazek

Matka Boží Něžná s výjevy, kolem r.1514, Rusko


Obrazek

Obětování v chrámě, konec XV.- zač. XVI.století, Novgorod


Obrazek

Objetí sv. Petra a Ondřeje , r. 2002, Ts. Tsvetkova – Bulharsko


Obrazek

Spasitel, XVI.století, Moskva


Obrazek

Kristus – Vševládce, XVI.století, Rusko


Obrazek

Trůnící Spasitel, druhá pol.XV.století, Novgorodská škola


Obrazek

Kristus Vševládce z cyklu "Vysockij" , 1387-1395, Moskva, Treťjakovská galerie

Popis ikony :

Ikona pochází ze souboru ikon velkých rozměrů. Jméno "Vysockij" se odvozuje od jména kláštera "Vyvýšenina"(Vysockij) v Serpuchově, do kterého byla ikona přinesena z Cařihradu k celému souboru ikon (Deesis)a kde zůstala až do r. 1920. Ikonu nechal zhotovit Afamasij Vysockij. Kdo rozjímá tvář Spasitele, je zasažen mimořádnou majestátností a důstojností rysů, spojených s hlubokou výrazovou něhou. Je to malířský výraz učení o božím světle, které proniká stvořením. Na něj upozorňuje čitelný text knihy, kterou Kristus drží v rukou: "Říká Pán : Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude kráčet v temnotách, ale bude mít světlo života" (Jn 8,12).

 

 

Obrazek

Sv. Pavel, Kolem r.1400, Andrej Rublev, Moskva, Treťjakovská galerie

Popis ikony :

Na této ikoně je pozornost soustředěna na tvář. I když ikonografický symbol knihy ukazuje, že sv. Pavel je učitelem národů, moudrost apoštola je vyjádřena především osvětleným vysokým čelem, rozhodnými rysy a pohledem, který hledá tvář Krista. Pohled Pavla ukazuje rozhodnutí následovat Krista, úsilí běžet s očima upřenými na cíl. Je to primát člověka nad andělskými bytostmi. Ikona velmi dobře znázorňuje malířskou techniku nazývanou "osvěcování" používanou pro malování tváří. Vidíme krátké bílé tahy štětce, které modelují rysy takovým způsobem, že tvář se postupně jeví jako světlo a odráží narození "nového stvoření" ve světle božím.

 

 

Obrazek

Proměnění Kristovo, XV.století, Novgorod

 

 

Obrazek

Seslání Ducha svatého, XVI. století, Novgorodská škola


Obrazek

Sestup do pekel , Druhá polovina XIII. Století, Vicenza, sbírka Ambroveneto

 

 

Obrazek

Sestoupení do pekel, konec XIV.století, Novgorod


Obrazek

Sestup do pekel , Druhá polovina XV. Století, Novgorodské muzeum

Popis ikony :

Ikona pochází z ikonostasu Zesnutí P.Marie ve Volotově, poblíž Novgorodu. V XV.století se zdůrazňuje boží světlo, které vyzařuje ze Spasitele a proměňuje ty, kteří ho očekávají v předpeklí. Spasitel má jasně zářící oblečení a jeho postava je obklopena svatozáří. Kristus se sklání k lidem a plášť, který vlaje tento pohyb dolů zdůrazňuje. Vlevo jsou znázorněni Adam, král David a Šalamoun , prorok Daniel a Jan Křtitel. Vpravo Eva, Mojžíš s deskami zákona, mladíček Ábel a další spravedlivý. Tyto postavy vyjadřují plnost života, rozmlouvají mezi sebou o tom, co se právě odehrává a na jejich tváři se odráží boží světlo, jenž z Krista vyzařuje. Pozadí přírody je vyjádřeno různým způsobem. Hory se zvedají ostře vzhůru a zdá se, že se pohybují, naklánějí a tak vyjadřují nedočkavost celého tvorstva po Vzkříšení, jenž je právě symbolizováno sestupem Krista do pekel jako symbol Velikonoc.


 

Obrazek

Kristus žehnající , VI. století Sinaj


Obrazek

Snímání z kříže , Poslední čtvrtima XV.století, Vicenza, sbírka Ambroveneto

Popis ikony :

Na ikoně je vidět poškození a opravy na tváři Krista a ve spodní části, kde je znázorněna jeskyně a lebka Adama. I na tmavozeleném obleku Nikodéma jsou patrné známky restaurace. Ikona pochází z ikonostasu, který znázorňoval pozemský život Ježíše Krista. Od XIV.století se pozornost soustředila na znázornění cyklu utrpení. Důraz je dán na formy jasné barvy obleku, třásňoví a formy hlubokých stínů připomínající tradice klasického umění. Přestože ikonopisec si jistým způsobem zjednodušil práci, centrální postavy děje vyjadřují hluboký náboženský smysl. Ten je vidět v bolestném ohnutí těla Spasitele, v ozářeném smutku P. Marie a soucitu Josefa z Arimatie.

 

 

Obrazek

Snímání z kříže, XVI.století, Novgorod


Obrazek

Spasitel , r.1410 - 1420, Andrej Rublev


Obrazek

Kristus – Spasitel, konec XIV.století, Novgorod


 

Obrazek

Spasitel, XV.století, následovník Rubleva, Moskva


Obrazek

Svatá Ludmila , XIV. století, mistr Theodoric

 

 

 

Obrazek

Svatá Maří Magdaléna , XIV. století, mistr Theodoric


Obrazek

Svatá rodina , XX. století, Řím


Obrazek

Trojice Starého Zákona , První čtvrtina XV. století

Andrej Rublev, Moskva, Treťjakovská galerie

 

Popis ikony :

Ikona Nejsvětější Trojice je mistrovské dílo A.Rubleva ("ikona ikon") namalovaná na památku sv. Sergeje. Inspirujícím motivem byla svatost sv. Sergeje, protože ve vědomí Církve "dům oživující Nejsvětější Trojice" je stále považován jako srdce Ruska a budovatelem tohoto domu je sv. Sergej z Radoněže. Je zvláštním patronem , ochráncem a vůdcem ruského lidu, snad přesněji řečeno "strážným andělem Ruska." Slova Kristova "aby všichni jedno byli" (Jn 17,21) inspirovala sv. Sergeje zasvětit svůj klášter Nejsvětější Trojici, tajemství Božího společenství, jako vzor pro lidstvo. Ze slov sv. Sergeje "zvítězíme nad nenáviděným rozdělením světa když budeme kontemplovat Nejsvětější Trojici" měl vzejít program života, který v celé zemi vzbudil založení klášterů a formoval národní a sociální vědomí Ruska. Již od IV.století Nejsvětější Trojice byla znázorňována podle biblického vyprávění tří poutníků, kteří navštívili Abraháma a Sáru, aby jim oznámili boží příslib narození syna. Andrej Rublev vynechává všechny detaily konkrétního života a nahrazuje je liturgickými symboly. Věčná Moudrost Nejsvětější Trojice je původním a rozhodujícím okamžikem výkupné oběti Krista, věčný úkon lásky, kterým Bůh myslí na člověka a udržuje ho v existenci. Toto je klíč použitý Rublevem, aby vyřešil problém ideálního ztvárnění Nejsvětější Trojice: centrem je kalich na stole, obraz eucharistie.

Obrazek

Trojice, polovina XVI.století, Rusko


Obrazek

Tvář Turínského plátna


 

 

 

Obrazek

P.Maria Něžná Vladimirská - detail , XII.století, byzantská ikona


Obrazek

Poslední večeře , XV. století, škola A. Rubleva


 

 

Obrazek

Zesnutí Bohorodičky – Nanebevzetí, XV.století, Novgorodská škola


 

 

Obrazek

Zvěstování Usťužské , konec XII.století, Novgorodská škola

 

Obrazek

Ukřižování , r.1500, dílna mistra Dionysia, Moskva