Svátost Biřmování
(Sedm svátosti)
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. Sk 2,4
Biřmování stejně jako křest, vtiskuje do křesťanovy duše duchovní znamení, nezrušitelnou pečeť; proto se tato svátost může přijmout jen jedenkrát za život.
V Byzantské církvi se uděluje tato svátost hned po křtu a následuje účast na eucharistii; tato tradice podtrhuje jednotu tří svátostí uvedení do křesťanského života. V Latinské církvi se tato svátost uděluje až po dosažení věku užívání rozumu a její slavení je obyčejně vyhrazeno biskupovi; tím se vyjadřuje, že tato svátost upevňuje církevní svazky.
Svátost biřmování
"Nastal den letnic... všichni byli naplněni Duchem Svatým..." (Sk 2,1.4)
Druhá svátost je jakýmsi dovršením křtu a nazývá se proto svátostí křesťanské dospělosti.
Biřmování uděluje zpravidla biskup, mimořádně kněz. Po modlitbě o dar Ducha Svatého položí udělovatel ruku na hlavu biřmovaného, maže ho na čele křižmem (olej, do něhož je přidán balzám) a říká: "Přijmi pečeť daru Ducha Svatého." Biřmovaný: "Amen."
O účincích biřmování se v Písmě říká: "... přijali Ducha Svatého" (Sk 8,17). Duch Svatý se uděluje člověku ovšem už při křtu. Ale co se tam vkládá jako zárodek, plně se nyní rozvíjí.
Biřmování činí křesťana duchovně dospělým a uschopňuje ho k boji proti lenosti a nepořádku ve vlastním nitru a k vyznávání víry navenek. Věřící se stává Kristovým apoštolem, hlásá evangelium ve světě nejen slovy, ale celým životním postojem.
Apoštol Pavel napsal v dopise Galaťanům (5,22-23), co uskutečňuje Duch: "Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost."
Duch svatý k nám však přichází pouze tehdy, když se mu otevřeme. Proto ani biřmování nepůsobí automaticky, ale vyžaduje naše spolupůsobení. Bůh nepracuje bez nás, ale s námi.
Svátost biřmování vtiskuje věřícím zvláštní charakter (pečeť Páně), není možné ji proto opakovat.