12 грудня 2010 року

Неділя 29-а по Зісланні Святого Духа.
Свв. мучч. Парамона і Філумена.
Преп. Акакія,

св. апостола Андрія Первозванного.

• Рядовий Апостол
• Рядове Євангеліє

Святий Парамон

У 250 році в Малій Азії намісником імператора Декія був Аквілин. Коли одного разу він вибрався з Нікомидії до купелевого місця, де були джерела гарячої води, то наказав вести за собою 370 ув'язнених християн.

Після принесення жертви поганським божкам намісник наказав християнам поклонитися ідолам. Коли вони не захотіли цього зробити, він звелів зарубати їх мечами. Цю жорстокість осудив один християнин Парамон, якого розлючений Аквілин наказав за це убити. Парамона християни поховали разом із 370 мучениками.

Святий Філумен

Св. мученик Філумен походив з Малої Азії і торгував збіжжям. Приблизно 270 року його, як християнина, погани ув'язнили і замучили.

Святий Акакій

Преподобний Акакій Синайський жив в VI столітті і був послушником в одному монастирі. Покірливий чернець відрізнявся терпінням і беззаперечною слухняністю своєму настоятелю, у якого був твердий характер. Він примушував преподобного непомірно працювати, морив його голодом, нещадно бив. Не дивлячись на таке поводження, преподобний Акакій покірливо терпів незгоди і дякував Господу за все. Недовго пробувши в такій важкій ситуації, святий Акакій помер.

Після цього настоятель розкаявся, зачинився в келії поблизу гробу святого Акакія, і в молитві та пості, просячи вибачення у свого учня, закінчив своє життя. Цю розповідь подав у "Ліствиці" преподобний Іван Ліствичник як приклад терпіння, послуху і нагороди за них.

Св. і всехвального ап. Андрія Первозванного.

Святий Андрій Первозванний

Святий Андрій Первозванний походив з міста Витсаїди і займався рибальством разом із братом Петром. Був учнем св. Івана Хрестителя. Після першої зустрічі з Ісусом він одразу ж привів до Спасителя свого брата Петра, майбутнього Христового намісника і першого видимого Главу Церкви. У Євангелії читаємо, що Ісус "побачив двох братів і мовив до них: "Ідіть за Мною, Я вас зроблю рибалками людей!". І ті негайно кинули сіті й пішли за Ним" (Мт 4, 18-20). З того часу апостол Андрій і Петро стали вірними послідовниками свого Божественного Учителя.

Про те, де працював апостол Андрій після зіслання Святого Духа, не маємо історичних даних. Однак з різних оповідань відомо, що він проповідував Христову віру людям, які жили над Чорним морем. Свою апостольську працю апостол закінчив мученицькою смертю в місті Патраї на Кавказі, поблизу Тмутороканя. Помер Андрій на скісному хресті, на якому висів прив'язаний два дні, поки віддав Богові свого духа. Цей хрест, який двома поперечинами впирався в землю, називаємо "андріївським".

Послання ап. Павла до Колосян 3, 4-11

Браття, коли Христос, ваше життя, з'явиться, тоді й ви з Ним з'явитесь у славі. Умертвляйте, отже, ваші земні члени: розпусту, нечистоту, пристрасті, лиху пожадливість, зажерливість, що є ідолопоклонство. За це все падає гнів Божий на неслухняних, між якими й ви колись ходили, коли жили між ними. Тепер же відкиньте й ви все те геть від себе: гнів, лють, злобу, наклеп, сороміцькі слова з ваших уст. Не говоріть неправди один одному, бо ви скинули з себе стару людину з її ділами і одягнулися в нову, що, ідучи до досконалого пізнання, відновляється за подобою свого Творця. Тому немає ні грека, ні юдея, ні обрізання, ні необрізання, ні варвара, ні скита, ні невільника, ні вільного, а все й у всьому Христос.

Євангеліє від Луки 17, 12-19

В той час, коли Ісус входив в одне село, вийшло Йому назустріч десять прокажених, що стояли здалека. Вони зняли голос і казали: Ісусе, наставнику, змилуйся над нами! Побачивши їх, промовив: Ідіть, покажіться священикам. І сталося, як вони йшли, очистилися. Один з них, побачивши, що видужав, вернувся, славлячи великим голосом Бога. І, припавши лицем до ніг Ісуса, став Йому дякувати. Він був самарянин. Озвавсь Ісус і каже: Хіба не десять очистилось? Де ж дев'ять? І не було між ними нікого, хто б, вернувшись, воздав хвалу Богові, крім чужинця цього? І сказав до нього: Встань, іди, віра твоя спасла тебе.

Проповідь

Svatý Ondřej

(Karlovy Vary, 12.12.2010)

Být Ježíšovým učedníkem. Slyšeli jsme evangelium o tom, jak se stávali jednoduší lidé jeho učedníky. Nikdo se učedníkem nerodí. Každý se učedníkem jenom stává. Musí se však chtít jim stát. A to první učedníci chtěli. Cosi je oslovilo, čemu nemohli odolat, co souznělo s jejich nitrem, co už jakoby dopředu odpovídalo na jejich otázky, úzkosti, hledání.

První učedníci na jedné straně to měli v srovnání s námi lehké, ale na druhé straně to měli o moc těžší. „Lehké“ to měli proto, že žili spolu s vtěleným Bohem, i když si to zprvu moc neuvědomovali. Nebyly to jenom slova, které je formovaly, ale především jeho osoba osobní kontakt s Ním. To byla obrovská milost. Naráželi však na obrovské nepochopení, na absolutní novinku, kterou hlásali a když si vzpomeneme jenom na to, co musel prožít svatý Pavel, kolik pronásledování … Tak teď je to lehčí. Máme církevní Otce, světce, dějiny církve, zkušenosti (jenom abychom se z nich dokázali poučit!). Těžší to máme z jiného hlediska. Křesťanství je rozdělené, co je největší pohoršení před světem! Dnes je také množství nabídek, někdy i velmi lákavých a navenek i duchovních. Co si zvolit, co si vybrat. To je otázka, která nás dnes může trápit.

Za Ježíšových dob tak veliký výběr nebyl. Lidé se dokázali uspokojit i s tím málem, co se jim nabízelo. Věděli to lépe strávit, ocenit, využít.

Především nacházeli více smysl svého života v práci, ne v užívání si života, radovánkách nebo zábavě. Těch možností a nabídek tolik nebylo. Proto život měl pokojnější rytmus. Samozřejmě, jakákoli banální nemoc je mohla skolit, ale s tím se počítalo. Smrt (a také utrpení a nemoc) byly součástí života, nebylo to takové tabu, jak je to mnohdy dnes. Jeden německý protestantský teolog přiznává, že „utrpení se redukovalo jenom na nějakou nemoc“. A důsledek? Moderní způsob života se chápe jako život bez jakéhokoli utrpení, námahy a trápení. To všechno je negativní, co je třeba (a jsme to povinni) odstranit. A tak se dostáváme k uzákonění rozvodu (když se v spolužití dva lidi trápí, mají nějaké těžkosti, je třeba, aby se rozešli a našli si nové partnery), k uzákonění potratu (když narození dítěte by způsobilo nějaké mezilidské nebo ekonomické těžkosti, těm se je třeba vyhnout), když má někdo nějaké jiné sklony než jsou běžné u většiny lidi, třeba jim vyhovět, aby se ten člověk netrápil, když dítě neposlouchá, je třeba mu ve všem vyhovět, jinak bude trpět… a tak můžeme pokračovat. Každý z nás si tam může dosadit zkušenosti ze svého prostředí. To, že je to velmi krátkodobé řešení, na které pak další generace, ale i my sami později nepěkně doplatíme, to v daném okamihu nikoho moc netrápí.

Těžko porovnávat život v minulosti a dnes. Dnešní civilizační pokrok musíme platit ztrátou soukromí, ztrátou schopnosti se uskromnit, schopností na chvíli se zastavit, meditovat i modlit se. Co současný člověk tímto také ztrácí, je pravdivost. Zdá se, že vyšla z módy a vítězí koncepce kompromisu, „slazení nepříjemných pilulek a přikrášlování nepříjemné pravdy, jen abychom se nemuseli nějak trápit a namáhat“. Lidé se podvědomě bojí pravdy, i když si to nepřiznávají, a vyhýbají se ji. Proto se nejednou utíkají k trapným výmluvám a tvrdí, že to i tak nikdo v pravdě nežije a že všichni se nějakým způsobem přetvařují a lžou. U nás máme určitou výmluvu, že bývalý komunistický režim to tak nastolil, nutil lidi k přetvářce, jinak se prožít nedalo, a dál to setrvačností pokračuje. No úplně tak tomu není.

Naštěstí, ne všichni se tomu poddali. Existovalo mnoho lidí, kteří dali svůj život za pravdu a obětovali i svou část a svou pověst, jen aby hájili pravdu. Tito zachránili čest lidstva. Kdyby jich nebylo, ztratili bychom naději na to, že se situaci někdy změní.

Mnoho se mluví o spravedlnosti a není člověka, který by jí odmítal. Ale spravedlnost je možná jenom v spojení s pravdivostí, s přijetím i nepříjemných pravd. Tam, kde se pravda deformuje, ukrývá, kde se dělají kompromisy, tam spravedlnost je jenom iluzí.

A první apoštolové byli takovými heroldy (zvěstovatelé) pravdy. Všichni zaplatili za to životem, kromě svatého Jana, ale jejich dílo, dílo, které jim svěřil Ježíš, přežilo dvě tisíciletí a bude trvat do konce věků. Jenom pravdivé dílo může takto přežít.

Můžeme se zeptat, proč si Ježíš vybíral tyto jednoduché ale zdravé lidi a nedal přednost učeným farizejům? Odpověď nemusí být velmi těžká ani složitá. Ježíš se zřejmě řídil zásadou, že „Gratia supponit naturam et perficit eam“ (Milost předpokládá přirozenost a jí zdokonaluje). Jinými slovy: v zdravém těle zdravý duch. Ježíš si vybíral přirozeně zdravé lidi a těm pak otevíral pokladnici nadpřirozené moudrosti. Bez dobré přirozenosti se nedá nic nadpřirozené zaštípit do člověka a kdo to chce, musí nejdřív opravit, správně nasměrovat tuto přirozenost. Lidské ctnosti jsou základem ctností nadpřirozených. Je třeba opakovaně se cvičit v skutcích upřímnosti, pravdivosti, čestnosti, pracovitosti, pokoje, vyrovnanosti, trpělivosti. Když křesťan bojuje o jejich získání, jeho duše se už tím připravuje na účinné přijetí milosti Svatého Ducha a dobré lidské vlastnosti se dále rozvíjejí podněty, které nám vkládá Těšitel do srdce.

Na druhé straně však platí i jiná věc, a to, že v dnešní době lidé jsou velkými individualisty. A individualizmus je živnou půdou pro ateizmus. Křesťanství, pokud se chápe v její čisté formě, je zásadně komunitární a solidární. Zajímá se nejen o sebe, ale má starost i o druhého, dokonce základním přikázáním křesťanství je milovat svého bližního (to znamená každého člověka bez výjimky) jako sebe sama. K tomu, aby toho byl schopen, musí nejdříve milovat Boha, od kterého pochází a který ho stvořil.

Blahoslavený John Henry Newman říká, že „my nepatříme sami sobě o nic víc jako ani nám nepatří ve skutečnosti žádná věc. My jsme sami sebe nestvořili, a proto ani nemůžeme mít nad sebou absolutní vládu. Jsme vlastnictvím Božím, protože on nás stvořil, nás vykoupil a obnovil Svatým Duchem.“ (s. 148) Když se ale nad tím zamyslíme, musíme být šťastni, že nezávisíme jenom od sebe samých, ale že se o nás stará někdo, kdo může všechno, zatím co my můžeme málo, dokonce bych se odvážil říct, že nic. Bůh však nikoho z nás nestvořil zbytečně. Každé určil pro nějaké skutek, pro nějakou roli. Je to jako v divadle. Jsou tam hlavní postavy, ale jsou tam i menší role, bez kterých však by to divadlo (nebo i film) nebyly tím, co jsou. A v Božích očích ten nejmenší, nejposlednější je první a první jsou poslední. To je Boží spravedlnost.

Toto všechno pochopili dobře po třech letech intenzivní školy s Ježíšem a na vlastním životě to aplikovali.

My jsme v škole evangelia už prakticky celý život. Aspoň většina z nás. Co se na nás nalepilo, v čem jsme pokročili, jako se prohloubilo naše poznání Boha za tu dobu (co je v našem životě základní poznání, všechno ostatní je jenom dočasné ale tohle je věčné, to budeme užívat celou věčnost)? Tato zásadní životní otázka ať nás doprovází celý týden a pokusme se poctivě dát na ní odpověď. Neustrnuli jsme jenom na úrovni prvopřijímajícího dítěte? Nebo nešli jsme ještě víc dozadu a nechtěli jsme se vzdělávat ve víře, aby to pak na nás nekladlo příliš velké nároky? Neuspokojili jsme se záměrně jenom průměrným (nebo spíše podprůměrným) křesťanstvím, abychom získali větší prostor pro vlastní plány a vlastní způsob života (myslí, že my víme lépe než Bůh, co je pro nás dobré a užitečné)? A tak dále. A za poctivými odpověďmi ať následují ihned i poctivé činy. Jen tak naše spása se přiblíží a bude jistější. Svatý Ondřej, patron tohoto chrámu, ať je nám stále svou přímluvou na pomoci.

Návštěva apoštolského exarchy - biskupa Mons. ThDr. Ladislava Hučko.

Život sv. Ondřeje Apoštola (Pervozvanoho)

   (30.11.) (13.12.) - Svatý Ondřej Apoštol byl stejně jako jeho bratr Šimon rybářem a pocházel z galilejské Betsaidy. Byl učedníkem Jana Křtitele a Prvním učedníkem Ježíše Krista. Sv.Ondřej byl vždy mezi prvními čtyřmi apoštoly uváděnými v evangeliích a býval zmiňován zejména v souvislosti se zázračným nasycením pěti tisíc, když Ježíše upozornil na chlapce, nesoucího bochníky a ryby. Po Kristově ukřižování se vydal na sever do Řecka a Skytie. V roce 70 byl v řeckém Patrasu odsouzen k smrti a ukřižován na kříži ve tvaru X.

   Svatý Ondřej je patronem sedláků, rybářů a nevěst, dále Ruska a Skotska, bývá vzýván na pomoc proti dně a nejčastěji je zobrazován na kříži ve tvaru X nebo s rybářskou sítí a rybami.